Kaligrafie a japonské náboženství
V japonském kaligrafickém umění je skrytý hluboký filosofický smysl. Kaligraf kreslí bambusovým štětcem na rýžový papír umělecké dílo, které je v souladu s jedním ze základních japonských estetických principů wabi sabi. Všechno zde o něčem vypovídá: začátek, směr, forma, konce řádků, dokonce i prázdný prostor. Harmonie a elegance neslouží pouze pro estetické potěšení, ale jejich prostřednictvím se přenáší tisíciletí starobylá moudrost. Znaky mají pro Japonce náboženský význam, protože jsou chápány jako božské zjevení, ve kterém je přítomná moudrost.
Japonská kaligrafie patří mezi jedno ze zenových cvičení, podobně jako ikebana (aranžování květin), kendó (umění boje s mečem) či další bojová umění (budó). Tradiční kaligrafický styl je velmi střídmý: jako podklad se používá bílý papír, který symbolizuje prázdnotu zenového buddhismu; černé znaky na bílém pozadí vyjadřují napětí mezi mužskými a ženskými prvky Jin a Jang.
Japonský výraz pro kaligrafii (šodó) je složený ze slov „šo“, které znamená „krásné psaní“ a „dó“, znamenajícího „cesta“. Je to tedy jedna z cest, které mají vést k pochopení životního smyslu. Dalšími cestami jsou např. bušidó (cesta válečníka, samurajský morální kodex), budó (různé druhy bojových umění, jako jsou karate, judo nebo kendó), čadó (čajové obřady) apod. Kaligrafie je nedílnou součástí čajového obřadu. Mistři čajových obřadů musejí studovat kaligrafii se stejnou intenzitou jako samotný způsob přípravy čaje. Studiu kaligrafie se věnovali také japonští aristokrati a Samurajové. Mnozí velcí mistři bojových umění jsou autory kaligrafických děl, ze kterých je patrná velká odhodlanost a síla.